Kladli jste si otázku, jak vypadají společenské místnosti ostatních kolejí? Že ne? Ale neříkejte… určitě jste zvědaví, jak vypadají ostatní „spolky“. Mám pro vás dobrou zprávu - my jsme se rozhodli poodkrýt roušku tajemství a popsat vám, v jakém prostředí tráví dennodenně svůj čas havraspárští…

Jak víte, modrá kolej sídlí v Západní věži bradavického hradu. Ať už si ostatní říkají, co chtějí - my víme, že jsme svým „umístěním“ jen vyhráli… ale o tom až později.

Po spirálovitém schodišti se dostanete až ke dveřím, jež jsou vstupem do havraspárské společenské místnosti. Ovšem nejsou to jen tak obyčejné dveře. Nečekejte, že uvidíte nějakou kliku, či snad klíčovou dírku - kdepak. Na našich dveřích se totiž krásně vyjímá bronzové klepadlo ve tvaru orla a to ke svému účelu plně postačí.

Chcete-li se dostat dovnitř, stačí jen zaklepat. Po chvíli se ozve melodický hlas, který vám položí zapeklitou otázku. Divíte se, že nemáme žádné vstupní heslo? Ale přece máme - heslem je odpověď na položenou otázku. Spíš než otázka, je to hádanka. Rowena milovala hádanky a věřila, že se jimi rozvíjí inteligence. A jako havraspárští kráčíme v jejích stopách a hádankami se učíme.

Pokud odpovíte správně - můžete vstoupit. Před vámi se rozprostře široká kruhová místnost s vypuklým stropem, který je pomalován hvězdami, jež se odráží v koberci barvy půlnoční modři. Díky dlouhým klenutým oknům do místnosti přes den proudí sluneční paprsky a celou místnost tak rozjasní. A u oken se chvíli pozdržím. Jelikož sídlíme v Západní věži hradu, naskýtá se nám úžasný výhled na okolní hory. Jo, takový západ slunce opravdu stojí za to.

Ve výklenku - přímo naproti vchodovým dveřím - stojí vysoká socha z bílého mramoru. Ano, hádáte správně. Socha Roweny z Havraspáru - nejchytřejší čarodějky všech dob (možná by se o tom dalo polemizovat, avšak my chováme k Roweně patřičnou úctu a je pro nás ctí nosit její barvy). Říká se, že v dávných dobách, měla tato socha na hlavě dokonce diadém… ovšem co se s ním stalo je nám dosud záhadou.

Napravo i nalevo od Roweniny sochy se nacházejí dvě obrovské knihovny, které jsou doslova zahlceny knihami na jakékoliv téma. Před knihovnami se nacházejí široké pohodlné pohovky, do kterých každý den havraspárští usedají, aby strávili pár chvil nad dobrou detektivkou, románem či odbornou knihou - jen aby potrápili své mozkové závity.

Na pravé stěně (stále se orientujeme od sochy Roweny) se uprostřed nachází mramorový krb obdélníkového tvaru. Na krbové římse jsou vystaveny fotografie havraspárských studentů, které zachycují důležité momenty Havraspáru. Například fotky ze slavnostního udělování školního poháru Havraspáru, nebo fotky zachycující členy famfrpálového týmu při tréninku, popřípadě výherce školních soutěží… anebo naopak „momentky“ (fotografie zachycující útrapný den v životě studenta). Nad krbem je zavěšen kolejní erb Havraspáru, olemován modrým a bronzovým hedvábím.  

Po pravé a levé straně krbu se nám odkrývají menší schodiště - pravé vede k dívčím ložnicím, levé k ložnicím chlapeckým. Schodiště osvětlují poletující plápolající svíce, takže se vám nemůže stát, že byste snad neviděli na cestu a zakopli.    

Jak už bylo zmíněno, podlaha je pokryta kobercem v barvě půlnoční modři - pár kroků od krbu jsou rozestavěny 4 lenošky, kterým se okolo nohou povaluje hromada modro - bronzových polštářů se střapci. Ty přijdou vhod studentům, poněvadž se na ně mohou posadit - například  v případě, že si chtějí jen tak polenošit (no, k tomu sice slouží i lenošky… ale jsou jen 4 a studentů je přece jenom více), anebo při diskuzích u záře ohně. Někteří havraspárští diskutují velice rádi a toto místo k diskuzím přímo svádí.

Na levé straně místnosti (od sochy Roweny) se objevuje širší schodiště, než je tomu v případě ložnic - toto schodiště vede k havraspárské studovně. Všechny zdi jsou zakryty vysokými knihovnami, plnými knih, které by mohly studentům pomoci při studiu. Knihovna je úhledně rozdělena na jednotlivá oddělení - skoro přesně podle vyučovaných předmětů na škole. Ve studovně je několik kulatých stolů, vždy se šesti židlemi.

Tato místnost není určena jen pro čistě studijní účely. Slouží taky dobře jako „kulturní koutek“ - prostě a jednoduše… každý si tady přijde na své… ať už touží po hře se šachovými figurkami, nebo si snad chce utřídit myšlenky na nějakou kulturní akci, či vymýšlí famfrpálovou taktiku na nadcházející zápasy.        

Tím bych tento popis společenské místnosti Havraspáru zakončila. Snad teď máte představu o tom, jak to u nás vypadá. A pokud ne… tak máte… problémy s RPG?

Autoři: Elizabeth McCainová & Jessica Alia Lektro